Co je

Rooibos

Něco o pěstování rooibosu

Roiboos je nápoj objevený původně Křováky a do dnešních dnů je spojen s místy, kde se původně kultivoval. I více jak dvě století poté, co byla jeho síla a další vlastnosti objeveny osadníky, kteří jej dostali do Evropy, pochází každoroční hlavní sklizeň stále z Cederbergu. Ještě lépe řečeno je sklízen jen z těch 25 000 hektarů, kde se nacházejí plantáže zásobující svět tímto povzbuzujícím a zdravým nápojem a pokrývající vlastně celou světovou poptávku. Kráse celé věci přispívá i skutečnost, že většina farem zabývajících se sběrem, fermentaci i dalším zpracováním bylinného materiálu, je stále v rukou těch rodin, které s kultivací roiboosu v oblasti začínaly. Soubor metod ručního sběru, přímá zkušenost pěti generací a hlavně ostré slunce Jižní Afriky garantuje to, že odsud se na váš stůl vždycky dostane jen ten nejlepší rooibos, jaký si můžete jen přát.

Tento horký nápoj se připravuje z lístků divokého keře, který pokrývá planiny hornatého Cederbergu. Ten můžete navštívit i osobně – nachází se zhruba dvě stě kilometrů na sever od Kapského města.

Bylinný materiál se celkem dlouho získával jen z volně rostoucích keřů Aspalthus. První cílený proces pěstování a zpracování je datován teprve do zhruba dacátých let dvacátého století. V dnešních dnech už obvykle narazíte na rooibos z plantáží.

Pokud ale očekáváte masovou výrobu, jako při produkci například rajčat, pak budete zklamáni. Pokud ne, celý proces i zázemí vás naopak příjemně překvapí. Sběr jako takový je dodnes ruční záležitostí a každá kupička listí, která prochází fermentací, je obracena přímo farmáři. Pěstování roiboosu je pro Afriku totéž, co pro Italy pizza nebo pro Francouze víno – jedná se tu o srdeční záležitost a rodinné „stříbro“ na které potomci původních farmářských rodin nedají absolutně dopustit.

Na samotném keříku nás zaujme mohutný hlavní stonek. Z něj rostou silné větve, z nich pak už menší větvičky. Každá z nich je zakončena trsem drobných lístečků (ve srovnání s jinými keříky) jehličkovitého tvaru. Průměr mají asi deset centimetrů a keř samotný se vzrůstem pohybuje v rozsahu jedno až jednoho a půl metru. Na velkých plantážích jsou keříky o něco menší a začínají někde nad půl metrem výšky.

Pokud keřík čerstvě zasadíme, první sklizeň nás čeká po roce až roce a půl. Keříku v plné síle se ale dočkáme až někdy po třech letech od vysazení – až tehdy produkuje rostlina maximum lístků pro zpracování.

Samotné sklízení lístků se odehrává mezi lednem až květnem, což je v poměrech Jižní Afriky letní čas. Odsekávání větviček probíhá ručně (a zručně) a až posléze se dostávají na linku, kde jsou zpracovány na částečky veliké přibližně tří až pět milimetrů.

Až pak nastupuje proces fermentace. Tomu vděčí milovníci roiboosu za typickou červenou barvu nápoje. V praxi se rozdrcené lístky namáčí a nechávají fermentovat v horizontu od osmi do dvaceti čtyř hodin.

Pak je čeká sušení na otevřených a k tomu přizpůsobených dvorech, kde dělají svoje paprsky slunce v kombinaci s pravidelným obracením. Tato souhra vlivů se postará o příjemnou a žádanou chuť roiboosu a dodává mu jeho jedinečnou jiskru.

Přibližně od poloviny devadesátých let (někdy v roce 1995) je na trhu přítomen krom tradičního červeného i rooibos barvy zelené. U něj nedochází k fermentaci vůbec a jeho vlastní sušení začíná už bez prostředně po sklizni. Právě díky tomu získává svou zelenou barvu – u lístků konkrétně světle zelenou.